Infekční nemoci psů

PARVOVIRÓZA PSŮ

Parvoviróza psů je mezi lidmi poměrně známé onemocnění. Je způsobené psím parvovirem a je silně nakažlivé. Onemocnění způsobuje pouze u psů a psovitých šelem. U malých štěňat může způsobit rychlý úhyn. Na lidi je onemocnění nepřenosné.

Některá plemena jsou k parvoviróze náchylnější než jiná - rotvajler, dobrman, labradorský retrívr, německý ovčák nebo americký stafordšírský teriér. Kříženci jsou naopak výrazně odolnější.

Nákaza probíhá kontaktem s trusem nakaženého zvířete přímo nebo přes kontaminované předměty a dokonce i oblečení či obuv. V těle virus napadá především buňky střevní sliznice, kostní dřeně, mízních uzlin a sleziny.

U nejmenších štěňat může vzniknout tzv. myokardiální forma, kdy jsou napadeny buňky srdečního svalu, štěňata nemají průjem, ale brzy umírají na poškození srdce. Proti této formě jsou malá štěňata chráněna protilátkami od matky (z mleziva) - je tedy nesmírně důležité, aby matka byla před zabřeznutím řádně očkována.

Mezi příznaky parvovirózy patří náhlá skleslost a nechutenství, během několika hodin se přidá opakované zvracení, kdy pes v sobě neudrží často ani vodu. Horečka se může a nemusí objevit. Následuje vodnatý průjem, většinou krvavý, trus má červenohnědou barvu, břicho je bolestivé a nafouklé. Zvíře rychle slábne a rozvíjí se dehydratace. Situaci komplikuje následná sekundární bakteriální infekce, může dojít až k sepsi.

Léčba bývá velmi náročná s nejistým výsledkem. Pes musí být hospitalizován v izolaci a je mu poskytována intenzívní péče - infuzní terapie, podávání antibiotik, tlumení bolesti a zažívacích obtíží. Následuje přísná dieta.

Jak již bylo zmíněno, nejmenší štěňata jsou chráněna protilátkami od matky, pokud byla řádně očkována. Od 6. týdne pak očkujeme samotná štěňata. Toto očkování je nutné několikrát přeočkovat, než je zvíře plně chráněno. Nemělo by tedy přijít do kontaktu s cizími, neočkovanými nebo nemocnými psy. Do nástupu plné imunity nedoporučuji ani venčení štěňátka na místech, kde se "venčí všichni" (typicky před panelákem, malé oblasti zeleně ve městě), kde zvíře snadno narazí na trus jiného zvířete. 

PSINKA

Psinka je závažné a vysoce nakažlivé virové onemocnění šelem (psovitých, lasicovitých a medvídkovitých). V domácích chovech se týká především psů a fretek. Na lidi je psinka nepřenosná.

Způsobuje ji morbilivirus, který není příliš odolný vůči teplu a suchu. Přenáší se sekrety (sliny, výtok z očí a nosu) a exkrety (moč, trus) nakaženého jedince. Virus napadá nejdřív bílé krvinky, kde se množí a následně buňky sliznic a nervového systému.

Psinka má několik rozdílných forem podle toho, které buňky byly napadeny:
- KATARÁLNÍ forma - projevuje se vysokou horečkou, únavou, nechutenstvím, záněty spojivek, výtokem z očí, mohou se tvořit i rohovkové vředy.
- PLICNÍ forma - projevuje se zápalem plic s kašlem, dušností a výtokem z nosu.
- GASTROINTESTINÁLNÍ forma - zvíře trpí na zvracení a silný průjem s krví, silně zapáchající. Rozvíjí se výrazná dehydratace.
- NERVOVÁ forma - pozorujeme nekoordinovanou chůzi, záškuby a křeče různých svalů, padání.

Všechny forma se mohou prolínat a během nich se mohou vyskytnout i jiné příznaky - například hyperkeratóza (ztvrdnutí a zrohovatění) polštářků tlapek nebo psinkové impetigo (pupínky na spodní straně těla).

Neexistuje žádná přímá léčba. Je nutná izolace zvířete často s potřebnou intenzívní péčí. Psinka má vysoké procento úmrtnosti a i vyléčená zvířata si často nesou doživotní následky.

Zcela zásadní význam má prevence. Malá mláďata jsou chráněna protilátkami od matky, pokud byla řádně očkována. Od 6. týdne lze očkovat štěňata i fretky a je nutné očkování několikrát zopakovat, než je zvíře plně v imunitě. Do ukončeného očkovacího schématu je vhodné držet zvířata mimo kontakt cizích, neočkovaných nebo nemocných jedinců.